lehký opis

Nasi se taky tezce hadali, tata s alkoholem to same. Ale zase nemuzu rict, ze jsem mela tezke detstvi. Ty hadky sice byly vzdy, ale minimalne ten alkohol vygradoval az po nasem odchodu z domu. Nasi se vuci nam vzdy snazili a jako dite jsem tu autoritativnost tolik nevnimala. Byla jsem takove to poslusne dite, hodna holka jednickarka.


Jinak své dětství nevnímám jako těžké - dneska. Za mne bylo dost šílené, velmi mne poznamenalo, - ale i pozitivně. Jen je těžké si v tom ta pozitiva najít..



Nějak jejich vzájemné Italské výpady vyšuměly věkem, ztrátou elánu.. Prostě od jisté doby, co máme děti a oni vnuky - leccos se obrátilo až tak, že zírám.

Táta (děda) sněží, máma, co kdysi prohlásila "tvoje děti jsou tvoje, staráte se VY, já pomůžu, když budu chtít"
kdykoliv miminko zavrnělo, tak byla vzhůru a dodnes servíruje kakao.. a ještě toasty a palačinky našim aktuálně 16-tí letým.
Mně kakao vařil děda, nebo sama.. :-D
´

Ale to je jiný problém, co píšeš. Nepotřebuji pochvalu od mamky, vím, že nás má ráda.