Sharon,

tak jestli to má jako já, tak pro ni může být týden jako nic, nemusí vůbec cítit potřebu se setkávat/komunikovat mimo práci a může to vnímat jako otravování až skoro pronásledování, obtěžuje ji to, ale protože má přece jen nějakou sociální inteligenci, tak je jí jasný, že asi není úplně košer poslat Tě někam, a taktně to říct možná neumí.

Mně někdo takto z práce kontaktovat s touto frekvencí, čekat ode mne reakce a vlastně je i vymáhat bych vnímala jako velký nátlak, snažila bych se asi nebýt nezdvořilá (možná proto to omlouvání), ale říct mi "chovej se tak, aby ses mi nemusela stále omlouvat", tak možná taky v zájmu zachování dobrých vztahů na pracovišti jen pokrčím rameny, i když bych měla chuť říct "tak mě furt neotravuj, vtěrko, co si vůbec o sobě myslíš, jak už ti mám dát kruci najevo, že se s tebou ve svém volném čase stýkat NECHCI"?

Prosím, neber to ve zlým, jen Ti popisuju jeden z možných myšlenkových pochodů člověka, který je opravdu nastavený jinak, a který by mi do toho logicky zapadal. Kdybych měla pravdu, tak bych jako řešení viděla ji prostě mimo práci nekontaktovat nebo aspoň mnohem méně často, a smířit se s tím, že ona zkrátka má tu potřebu jinou.