Kudlo, ale takový "uvolněný" chování taky nemusí být vždycky plus. To byla až vlezlost nebo jak píšu, jako chování trhovkyně. Mě třeba takový chování vyloženě odpuzuje u prodavaček, když si chci jen něco prohlídnout a prodavačka "se mě ujme" a směje se, vychvaluje, vnucuje a nenechá mě v klidu. Naopak uvítám, když je prodavačka samozřejmě ochotná a milá, ale nechá mě být a nabídne se, ať se na ní kdykoliv obrátím, když budu potřebovat. Nesnáším, když prodavačka stepuje před kabinou, nosí další a další věci a chce, abych se jí ukázala a pak samozřejmě chválí, jen aby prodala. A tohle chování jde napasovat i na jiný povolání. Navíc ty by jsi chtěla před cizími lidmi na pohovoru rozebírat svojí rodinu, či svoje vzdělání nebo to, co jsi dosud dělala? Já ne, vadí mi to. Tím pádem se neumím prodat. Hele, moje ségra třeba umí prodat to, co dělá v domácnosti pro rodinu. Ona začne tím, jak je unavená, že dneska udělala to a to a vyjmenuje i ty nejmenší práce, takže fakt člověka přesvědčí, že je dobrá, pracovitá, de facto udřená, zaslouží si, aby jí někdo pomohl a politoval a pochválil. Já v podstatě toho v domácnosti dělám víc, nepomůže mi vůbec nikdo, ale nedokážu o tom mluvit a je mi blbý si i postěžovat, že jsem třeba večer unavená, protože nechodím do práce a tak nemám nárok být v domácnosti unavená. A udělám tu práci hůř nebo udělám té práce míň jen proto, že o tom nedokážu mluvit? Vždyť je to blbost. Jo, není to dobrý, možná si to nesu z dětství, nebyla jsem moc chválená a když jsem se někdy sama pochválila nebo upozornila na něco, co se mi povedlo, tak mi bylo řečeno "samochvála smrdí". Svoje děti chválím, chválím, chválí. Musí mít lepší sebevědomí než mám já. V dnešní době je to nutný. Ale vidím, že stejně neumí udělat ze sebe hvězdu a spíš vidí na sobě ty nedostatky, než aby vyzdvihly to, v čem jsou výborný.