Nevidíš na tom nic divného?
Já si na tebe udělám čas dejme tomu od 6 do 7, počítám s tím, že spolu probereme to a ono, že si v klidu spolu dáme jídlo, přijdu raději o pět minut dřív, abychom se neokrádaly o čas, než se usadím a než přinesou jídelní lístek ... a ty dorazíš po dvaceti minutách, než se usadíš a zorientuješ v jídelním lístku, je z toho pětadvacet, takže nám zbývá pětatřicet minut, pak musím jít. Budu zuřit, protože buď se nestíháme najíst, nebo nestíhám včas odejít a nedodržím zase něco dalšího.