Já jsem v bývalé práci měla kolegyni, důchodkyni, jak jinak, Rusku, čili ruštinářku přecvičenou na angličtinářku. Škola se profilovala jako "jazyková", takže děti byly jednak dělené na AJ na třetiny, jednak měly zvýšenou dotaci na možné maximum. Uživilo se tím ve čtyřicetičlenném sboru šest angličtinářů. Což odbočuji. Ta paní učila jen třetinu své třídy a jen jedničkáře, čili bezproblémové děti, ty ostatní vůbec neznala. Třída byla podle toho, příšerná, slabší povahy se jich bály, rád tam nechodil nikdo. Vedení nemělo problém. Rodiče neměli problém. Ty děli se v osmičce se domuvily, během dělené hodiny poodcházely ze třídy (jedna kolegyně pustina "na záchod" tři nejhorší členy jednoho po druhém aniž se ten předchozí vrátil) a zapálily dveře od záchoda. Normálně hořelo, černý kouř atd..
HAsiči se nevolali, děti se neevakuovaly, hasil říďa minimaxem, dětem rozhlasem nalhali, že byla porucha elektriky a učitelům poslali oběžník, že žádný požár nebyl a kdo o něm bude mluvit, bude čelit právním následkům, mám ho schovaný. Třídnictví zůstalo, jak bylo.