Nemůžu říct, že by vůbec nepomohly, snažili jsme se ho motivovat na maličkostech, roky měl tabulku denních úkolů, které jsme vyhodnocovali po týdnu, často jsem zamhouřila i oko (např. stlaní postele nebylo vždy podle mých představ
), zkoušeli jsme i léky, byl to dlouholetý boj. Potom se do toho narodil sourozenec, kterého nikdy nepříjmul (je mezi nimi 8 let), já bojovala s vážnými problémy (dva potraty uprostřed těhotenství) atd. atd. BOhužel manžel, aby měl klid, tak mu téměř ve všem vyhoví (letos mu koupil motorku za cca 70 tis., na kterou si přispěl jen velmi malou částkou). Chyby jsou samozřejmě i na moji straně...
Na druhou stranu nebere drogy, dřív občas kouřil trávu, to teď kvůli motorce už nedělá, neutíká z domova, škola víceméně bez problémů. Dle učitelů o něm téměř vůbec nevědí, ale když se zeptají, tak většinou ví. Za rok a půl ho čeká hledání práce, protože na vejšku určitě nepůjde, nesnáší změny a nikam daleko z domova by zcela jistě nešel.