Adelaide má stoprocentní pravdu.
Za prvé, dítě opravdu dědí povahové vlastnosti po rodičích, i ty, co se nám nelíbí.

A za druhé - ty jsi (dle toho, co tu píšeš) ze situace doma na prášky a to jsi dospělá. Co myslíš, jak to asi zvládá tříleté dítě? Myslíš, že má nějakou vyšší psychickou odolnost než dospělý člověk? Že to všechno prostě hodí za hlavu a stane se z něj usměvavý rošťák?

A neber to jako výčitku. Prostě to je realita, kterou z určitých důvodů momentálně nejde změnit, tak se s ní musí pracovat. Nemusíš si sypat popel na hlavu, ale schovávat tu hlavu do písku taky nefunguje. Každý má v životě něco naloženo a musí s ní nakládat v mezích svých možností. Ty i ten tříleťák.