Já se musím přidat k těm spokojeným maminkám. Chodila jsem na cvičení pro těhotné vedené paní Šafaříkovou a musím říct, že díky ní jsem se na porod dokonce těšila. Cvičení a hlavně to popovídání o problémech nastávající maminky bylo prostě skvělé a paní Šafaříkové za to patří můj vřelý dík. Nakonec jsem sice rodila císařským řezem, ale všichni na mě byli velice hodní a já jsem s průběhem porodu naprosto spokojená. Ani na poporodní péči si nemohu stěžovat. Je pravda, že jsem měla štěstí a zrovna bylo docela volno. Proto se mi podařilo přestěhovat se na nadstandardní pokoj, jakmile jsem mohla vstát. S kojením jsem měla také problémy. Ale je pravda že i v tomto jsem měla štěstí na jednu moc hodnou sestřičku z děckého která mi moc pomohla a měla naštěstí službu několikrát během mého pobytu v nemocnici. Musím přiznat, že po zkušenosti s jednou její kolegyní jsem pak s dalšími dotazy a problémy čekala jestli náhodou nebude mít zase službu. Bohužel nenosila vysačku takže jí nemohu jmenovitě poděkovat. Dobrovolně uznávám že jsem povahou spíš hysterka a naš chlapeček je vytoužené a dlouho očekáváné miminko takže si dovolým malý komentář odsuzovaných postupů od někoho jako jsem já.
Takže vzhledem k císaři se mi mléko začalo tvořit až později a malý také skončil jak se říká na flašce. Ale nepřipadalo mi to jako křivda, dokonce mě spíš uklidnilo to že když se mi nepodařilo nic nakojit tak jsem měla svého chlapečka čím nakrmit a nemusel plakat hlady. Váha mi taky nepřipadala stresující, měla jsem velikou radost když se mi poprvé podařilo po snaze o kojení něco navážit. Dudlík nakonec taky dostal, když už jsem nevěděla co s ječícím miminkem dělat. Navíc mám ploché bradvky takže se malý nechytal a začínala jsem kojit s kloboučkem. Přesto, nebo právě proto jsme domu šli už jako plně kojení. Problémy s kojením jsem měla i doma, ale nemyslím že by to bylo přístupem sestřiček z porodnice. Prostě jsme to ani jeden neuměli. Naštěstí jsme to oba nakonec zvládli, naučila jsem se kojit i bez kloboučku, dudlík jsme zrušili, ale trvalo to dobře dva měsíce. Teprve potom bych si troufla říct, že jsme začali kojit podle zásad správného kojení a dnes je pro mě kojení radost. Já neobhajuji staré postupy a to desatero má určitě své opodstatnění, ale mě prostě těch několik porušených zásad spíš prospělo. Takže Nymburské porodnici ještě jednou veliký dík a pokud se mi poštěstí ještě nějaké miminko doufám, že ho budu moct přivést na svět právě tam.