Nejsem Cila, jsem ta druha #postizena".
Co se tyce cestiny:

VSEOBECNE DLE DLOUHODOBYCH PRUZKUMU (=aby se zas nesirilo, ze moje nazory jsou vzdycjy...)
Tak male deti, ktere ziji v prostredi, kde se mluvi jinym jazykem, svuj puvodni brzy pozapominaji.
Jestlize jsou v jine zemi nazrozene a chodi do skolky od malicka, nemaji ani zaklady tak pevne, jako deti, vyruztajici od narozeni jen s jednim jazykem. Druhy jazyk je potom silnejsi.

Tyhle jazykove vazby na rodinu se projevuji ruzne. Dite treba odmita vubec "matersky" jazyk mluvit, i kdyz zije bez preruseni ve sve vlastni rodine, a to uplne bez zasahu /"viny" nekoho jineho. Obzvlast, kdyz mu chybi slovni zasoba, ktera by odpovidala jeho veku.

Jsou tu i jine aspekty, ale to je celkem bezpredmetne.

Tohle MUZE BYT (a absolutne netvrdim, ze to tak je), ze se pri setkani pi M. s detmi mluvi norsky. Coz si jak ona, tak ruzne ceske prameny muzou vykladat jako zakaz. Jestlize pi M. ma s norstinou problemy, je to pro celou rodinu hrozne - samozrejme to postihuje vztahy mezi detmi a matkou, nejen to odlouceni, ale prohlubuje to.

Co se tyce vztahu a navstev prarodicu:
Tady MUZE (a opet, nic netvrdim o pi M kauze, ale ridim se podle toho, co vim o definicich) hrat roli definice rodiny ve Skandinavii. Prarodice nejsou nejblizsi rodina. Nemaji napr. automaticky narok na prevzeti pece o sve vnuky. Nemaji automaticky zakonny narok na styk. (Viz ruzne soudy prarodicu s rozvedenymi partnery, kdy snach/zet odmita umoznovat styk vnuku a prarodicu a neni k tomu dle zakona povinnen). Jak to je v Cechach? Nemluvim o normalnich rodinnych vztazich.
Proto je MOZNE, ze styk s dedeckem neni umoznen.