libiku, to je otázka - které dítě je skutečně ohrožené a čím? A návazně - jsme to opravdu schopni poznat?
Při kategorizaci obětí je jedna skupina, která ve skutečností je obětí, ale sama si to nepřipouští, protože si myslí, že žije v běžném stavu. Pro ni je "záchrana" vlastně trest.
Někde tady v diskusi zaznělo, že chybí vzdělaní terénní pracovníci, sociální odborníci, kteří by opravdu mohli s rodinou pracovat.
Je-li v rodině jeden tyran (psychopat, násilník), tak je řešením separace toho tyrana, a práce se zbytkem rodiny, aby byla schopná dál fungovat pro to dítě. To je podle mého lepší řešení, než odebrání dítěte někam k cizím, a dělání, že se nás ti dospělí netýkají.