Tez to u nas bylo tak, ze zpivat (kdykoliv) smeli jen ti, kdo pry zpivat umeli. Cele to prislo od babicky, ktera mela v mladi ambice (nevyplnene) a nakonec hrala a zpivala jen v mistnim divadle. Ja byla okrikovana, at nezpivam, ze to kazim sestrenici (ji babicka navadela, at muj zpev neposloucha).
V dospelosti jsem zjistila, ze zpev nemusi byt jen o dokonalosti a ze nahodou zpivat i umim. Jedna z mych dcer je hlucha, zpiva priserne a presto kdyz chtela hrat na klarinet, tak jsme to zaridili. Dneska uz ma slozene i zkousky, chysta se na dalsi, hraje v orchestru a hlavne ji to bavi.