Nemůžu se nepodělit s tím, jak to dopadlo. Před 6 týdny jsem hledala radu, jak kluka dostat na odpovídající školu a hlavně jak přesvědčit rodiče, že je to nutné.
Během té doby chodili ostatní rodiče si stěžovat, že jejich dítě se nemůže soustředit, je nervózní, je mu ubližováno, je sexuálně obtěžováno atd. ČŠI byla přítomna na hodině, při které se učit nedalo a vedení školy inspetorka nejen vyjádřila lítost nad tím, v jaké třídě musím učit a sama, ale i jak postupovat v tomto případě. Delegace rodičů vedení školy mimo jiné sdělila podezření z týrání a alkoholismu v rodině, na to konto rodinu navštívila pracovnice ze sociálky. Byla svolána mimořádná schůzka rodičů, kde se rodiče dost bouřivě ozvali a požadovali od rodičů onoho žáka urychlené a konstruktivní řešení. A dnes byl u nás naposled. Od ledna nastupuje i přes zjevný vnitřní nesouhlas jeho rodičů do praktické školy. A poslední slova jeho otčíma byla, že je škoda, že jsem to nezvládla, že mi víc věřili a že mám evidentně málo praxe. Cítím se dost uražená, samozřejmě, že nemám praxi s vyučováním dětí s LMR a ještě v kombinaci s ADHD v kolektivu dalších 24 děti v běžné základní škole. Ale to oni věděli už před tím, než mě donutili podstoupit tento nesmyslný experiment. Zároveň jsem ráda, že to trápení už skončilo a budu moct dělat svou práci, ve které mám práci dostatečnou.