Kdyby otec a matka byli normálně sezdáni, ale přesto by žili někde na okraji bídy a s nimi jejich dítě, i tak by bylo možné uplatnit vůči prarodičům (na obou stranách) v přiměřené míře stanovení výživného. V tomto smyslu to je možné i po smrti otce. Tam se ale nezajišťuje "stejná životní úroveň", ale výživné se přiznává jen pro zajištění základního žití. Pokud by byl někdo v situaci, kdy mu nezbývá, než využít tento institut, brali by se v potaz jeho možnosti uživení dítěte a výživné by se s vysokou pravděpodobností vyměřovalo nakonec pro prarodiče na obou stranách.