můj muž je takhle doma už 3 roky, poslední 2 teda jako na rodičovské....jsem z toho na dně, přestala jsem si ho vážit - respektive, je toho na něm velmi málo, co by za to stálo, změnil se...on je taky v podstatě spokojený. Nijak se ale nevzdělává, čas zabíjí u PC a dětem se věnuje minimálně, po mém nátlaku. Pokud se nestane zázrak, budu se muset rozvést, budoucnost vidím velmi bledě....nám peníze nestačí, sice vydělávám dost, ale máme velkou spotřebu, manžel před tím zavírá oči, spoléhá na mne, že já vydělám.
Práci si nehledá (je přece na rodičáku) a pokud nakousnu, že takhle to snad nebude napořád, tak jen vyhýbavě krčí rameny....
deprese opravdu nemá, ty mám já z něj....