Přidat odpověď
Mě tady v těch teologických sporech o podstatě křesťanství a o tom, bez čeho všeho už křesťanství není křesťanství a čím vším se v tom případě stává, chybí "Miluj bližního svého jako sám sebe."
Bezchybnej nejsme nikdo, proto nezáleží na faktu, že jsme udělali nějaký chyby. Důležitý je chyby napravovat, a hlavně - přiznat si, že je děláme. Bez toho je nejen nemůžeme napravovat, ale taky nemůžeme doopravdy přijmout ostatní: ono vlastní chyby si člověk trochu uhladí, u jinejch si naopak přisadí. Takže bez pokory to nejde. A pokora je taky klíčová ve vztahu k Bohu, je v tom přiznání, že je něco, co nás malí dalece přesahuje. Určitě si někdo vystačí bez toho, pro jinýho je to zas berlička, do toho se míchat nechci. Ale vztah k Bohu rozhodně není, že tvrdíš, že věříš v Boha a chodíš do kostele, to nestačí, vztah je přece něco jinýho. Stejně tak můžeš mít v šuplíku oddací list a bydlet v bytě s jiným člověkem, ale to samo o sobě nic nevypovídá o kvalitě manželství, to může bejt skvělý nebo mizerný.
Předchozí