Vokounku, ale houby. Vždyť říkám, že netřeba se svým selháváním nějak zvlášť trápit a upadat z pocitů viny do deprese.

To je základní atribut každýho člověka, že má mravní hodnoty a mety, ale že praxe značně kulhá. Pokud má někdo za to, že on ne, on je v pohodě, protože nezabíjí, nekrade a platí daně, tak vůči sobě nejspíš jen uplatňuje hodně shovívavou optiku.

A je to konec konců křesťanství, který říká: fajn, furt to voráte, furt hřešíte, ale naštěstí je tady Boží milost, takže máte naději, že vás někdo zvedne z toho bláta jako to malý vzteklý batole a přivine vás do náruče.

(MMCH Říčan psal v jedný knížce, že za Ježíše bylo každýmu tak nějak jasný, že je hříšnej a že je mu třeba "léku". Dneska je každej druhej v naprostý pohodě a nemá pocit, že by něco dlužil. Světu, lidem, sobě, Bohu. Něco na tom bude )