Tady je jiný problém, šlo by jistě říct, každý ať věří, čemu chce, pokud neohrožuje ostatní (jako třeba militantní islám), tak proč to tak nenechat být. Občansky uznávám svobodu každého, věřit, čemu chce. Nakonec křesťanská víra nejde vnutit, co bylo dřív vnuceno, tak mnohdy nešlo o skutečnou víru, ale jen konformitu vůči vnucovaným věcem.

Otázka, je-li Bůh je ovšem zásadní. Pokud není, tak smrtí vše končí. Čili co nejvíc si užít, než člověk zemře. Není tu žádná perspektiva, děti jsou přece jen jiné osobnosti a i ty jednou zemřou. Podstatnější je ovšem otázka, je-li Bůh, tak je zřejmé, že bude i soud. A tady se lze čeho bát, současně tu je i naděje, že smrtí vše nekončí. Když je člověku přes 50, tak nejspíš už prožil víc než polovinu svého života. Ale že tu není navždy, tak to si uvědí už ve 40 letech. Staré kultury, to nebyli hlupáci, pokud ti lidé považovali otázku věčnosti za velmi důležitou. Vůbec nemluvím jen o judaismu, křesťanské víře ale to se týká různých tzv. pohanských náboženství. Ti lidé měli určité povědomí o věčnosti, ovšem chybělo jim správné poznání. Až marxismus a podobné ideologie otázku věčnosti se snažily zesměšnit.

Co je platné, když někdo si celý život prožije po své, údajně spokojeně. Když, je-li Bůh, tak se ocitne na soudu a tam neobstojí. Dle Bible totiž člověk neobstvojí prvně svými skutky, např. já nekradl, ale už neřeší, že cizoložil, ale klíčová je víra v Boha a víra v Ježíše jako Božího Syna a Mesiáše. Bez této víry člověk věčnost v Božím království trávit nebude. Bůh totiž plně respektuje svobodnou vůli lidí. Ovšem rozhodnutí pro věčnost se koná v tomto životě. Po něm už není žádná šance, kdo Boha a Ježíše odmítl za života zde, tak potom se už pro víru rozhodnout nemůže. Víra je jen do doby soudu a vzkříšení. Po smrti už nemá smysl, člověk se ocitne v situaci, kdy ty věci vidí, takže víra není potřebná, vše je jasné a vše je vidět.

Hlásání evangelie, tj. zvěsti o Kristu, to je proto, aby lidé nezahynuli věčnou smrtí a věčnost netrávili bez Boha v pekle. Peklo je místo bez Boha, kde není Boží láska, Boží řád. Je to místo prázdnoty, marnosti a utrpení, zcela bez jakékoli naděje. Peklo peklem tím, že tam není Bůh, místo zcela bez Boha. Dokud jsou lidi na zemi, tak Boží milosrdenství se týká jak věřících, tak i nevěřících. Na světě je hodně lidského zla, které Bůh nezpůsobil, pouze dal lidem svobodu. Ale je tu i Boží láska k lidem. V pekle bude jen to zlo a nebude tam jediná dobrá věc.

Přidám jakési podobenství, můžete brát s rezervou, jen mě tak napadlo. E. Snowden se rozhodl zradit svou zemi, našel azyl v Rusku. To není trestem, že tam nyní musí žít, to je jeho volba. Z mého pohledu, místo žití v zemi, kde je dobré i řada špatného, tak si vybral zemi, která je říší zla. Nejhorší je, že už zpátky nemůže, protože ve svobodném světě by patřil do vězení. Tak si užívá té svobody v Rusku. Pro mě by to byl opravdu obrovský trest, pamatuju dobu totality a pouze v Československu, ne v samotné říši. Dost lidí se rozhodne pro to peklo, jak tento člověk, pak budou jednou možná vinit Boha, že on za to může. Ne, byla to jejich volba.