Mila Katerino, tenhle hezky zvyk byl kdysi doma i u nas. Ja si ho jeste pamatujiz z Moravskych vesnic a ze Slovenska, kam jsem jezdila na prazdniny. Rikalo se tomu"nosit do kouta", protoze jeste sourozenci moji maminky se vsichni narodili doma, "v koute", kde stala postel a zakryla se jen prosteradlem pro soukromi rodicky. Kdyz bylo treba a porodni baba na to nestacila, musel nekdy pomoci pri porodu i manzel, nebylo to neobvykle. Rodicce (nedelce) se na posilnenou "do kouta" nosila hlavne slepici polevka, cervene vino (na krvinky) a specialni chleb upeceny k tehle prilezitosti.
Tenhle zvyk vymrel s "mestskym" odcizenym zpusobem zivota a s marxistickym nazorem, ze "by se mohli urazit", kdyz je obdarovavame, jako bylo koledovani deti povazovano za zebrani a to my v socialismu nepotrebujeme.
V Americe se uchoval, na zaklade pionyrskych tradic na "frontier", kde na vzajemne pomoci casto zvisel zivot rodin. Tahle soudrznost je mnohem silnejsi v severni casti Ameriky, nez na jihu. Ale vzdycky mne prekvapuje jeji samozrejmost v kazdych tezkych chvilich. Priroda je tu, jak vime stale jeste mocnejsim faktorem nez u nas a pomoci je casto treba. Vera S.