Přesně, to je ptákovina na n-tou...

Tohle vymyslel jeden můj klient a velice se divil, že ti synové to odmítli... Je to ještě mladý chlap, cca 50 let, má barák a chtěl, aby se přepsal na syny s tím, že si synové vezmou hypotéku na opravu toho baráku a logicky ji budou synové splácet, když bude dům jejich, a on tam bude mít právo bezplatného dožití... No, poslali ho slušně do háje, že si radši svoje bydlení vyřeší sami (jako budou čekat, až on za 30 let umře, či co?) a když už hypotéku, tak na svoje bydlení a ne na tatínkovo...

Tj. pokud by mi matka chtěla darovat její dům s tím, že musím vyplatit opravdu přesné 2/3 tržní ceny svým dvěma sourozencům, tak jí slušně poděkuju a odmítnu, protože proč proboha...
takto se to řeší v dědictví, tj. pokud by rodiče dnes umřeli a byt byl jejich, tak jde celý do dědictví, sourozenci zdědí rovným dílem a můžou se domluvit, že prodají a peníze si rozdělí, nebo že si byt jeden nechá a vyplatí odpovídající podíly sourozencům...

Jde-li ale o darování za života, tak tam hraje roli víc faktorů a spíš bych očekávala od rodičů, že řeknou svoji představu o spravedlivém podělení všech sourozenců...

např. A dostane byt, protože žádné svoje bydlení nemá, bydlí blízko, stará se o nás
B a C už od nás dřív dostali .... tisíc Kč třeba na dřívější pořízení jejich bydlení, takže ti jsou vyřešení
D nedostal zatím nic, takže A mu vyplať .... tisíc Kč...

Taky jde samozřejmě o to, jestli je to mezotonový byt v centru Prahy nebo garsonka na sídlišti v Ústí nad Labem, že...

Tj. žádný zákon nic takového nanařizuje, notář u toho být nemusí, odhad se dělat nemusí.

Pochopitelně - žádný zákon to ani nezakazuje, abyste si ten odhad udělali a notáře si k tomu pozvali.

Prostě - udělejte si to, jak chcete.