Ráchel, mojí mamince žel došlo, co vyvedla až když viděla následky (mamka byla na antidepresivech - zemřel jí manžel) a o zneužití plné moci vůbec nevěděla (důvěřovala mé sestře). Já sama jsem také netušila, jak moc je má sestra na peníze a když si k tomu vzala muže, jehož rodiče tohle podporovali, vyběhávali po právnících... Nějakou dobu jsme spolu se ségrou téměř nemluvily, nemohla jsem se nad to povznést. Až kvůli našim dětem, víře... tak nějak spolu komunikujeme, ale dře to. Nevyhledáváme se, nenavštěvujeme se... jsou mi bližší "cizí" než stejná krev Můžu být ráda, že se mi podařilo ze ségry dostat aspoň malilinkatou částku z podílu táty..., a to jsem jí ještě musela dodat předem potvrzení notářsky ověřené, že už jsem peníze obdržela (až na základě něj mi poslala na účet ty peníze), aby kdyby mě prý náhodou srazilo auto, nemohl můj muž ty peníze na účtu zapřít - tímto jen potvrdila, jak to s našimi sesterskými vztahy je... kamarád právník mi radil nepodepisovat... ale kdybych neposlala, nic by mi nedala. Tož asi tak k našim vztahům... Na ségře mě strašně mrzí ta její fixace na prachy - úplně s rozkoší dokáže líčit, jak se jí líbí každá uspořená korunka na účtu, jak je ráda, že její děti zdědí dvougenerační dům po nich a další, který si koupili kousek od nich jejich tcháni a jak má tedy děti zajištěné, jak budou moci studovat... člověku pláče srdce nenadělám s tím nic.