Jo, já taky podvědomě čekám ty činely a řízný "Nad Tatrou..." Zvláštní, jak tyhle dvě docela dost nesourodý melodie splynuly člověku v jedno.

Jinak situace 1918 a 1992 je neporovnatelná. 1918 Slováci vědeli, že nemají šanci na samostatný stát (vyhlásit ho mohli, vyhlašoval kdekdo kdeco), ale neudrželi by ho. Politická reprezentace zvažovala, jestli raději s Poláky nebo s Čechy, Češi byli jazykově blíž, i když asi ne kulturně, byla větší tradice spolupráce, ale každopádně - byl to kalkul. Podobně na tom byli Slovinci, obojí bez samosprávný tradice, Slováci kvůli Maďarům, Slovinci kvůli Rakušanům šli z kalkulu do mnohonárodního státu. 1990 se objevila šance na samostatnej a udržitelnej stát.

Během soužití se vytvořilo spousta vazeb, do roku 1918 se navzájem znali tak obyvatelé zapadlýho beskydsko-karpatskýho pohraničí a z obou stran kolem Moravy, pár slovenskejch studentů, co studovali v Praze, a nepočetný intelektuálové. To v roce 1992 dávno neplatilo, Slováci byli po Češích v Česku nejpočetnější, přes 300 tisíc, spousta smíšených manželství, slovenských studentů nejen v Praze byla spousta, ústřední státni správa a armáda byly česko-slovenský, v Česku se běžně rozumělo slovensky (a na Slovensku česky), celý některý oblasti (Košice, Banská Bystrica ad.) byly naladěný možná víc přátelsky vůči Česku a Praze než vůči Bratislavě (byly i oblasti se silnýma antipatiema, Trenčínsko např.).