Liško,
tohle je strašně těžký, víš. Ono na jedné straně máš pravdu, z toho čistě lidskýho hlediska. Z toho společenskýho nebo ekonomickýho už to není tak jednoznačný. Před Vánoci jsem narazila na nějakou charitativní akci, kde se měla plnit přání chudým dětem. 80% příběhů byla ve stylu "Vašík je nejmladší z pěti dětí", "maminka se sama stará o Mařenku a její tři mladší bratry"... Já chápu, že každej nemůže být Einstein a taky je mi jasný, že se do sraček může dostat každý, ale je úplně správnej model ty lidi vůbec nijak nevést k vlastní odpovědnosti a k přemýšlení "dopředu"? Mně je těch dětí strašně líto, protože mají dětství na hovno, a nejsem úplně jistá, jestli je některý z možných řešení "lepší" než to druhý. Fakt to není takhle černobílý, i když by bylo prima, kdyby bylo.