mě tenkrát řekl doktor (když jsem se s ním domlouvala že vysadím prášky a budu chtít otěhotnět) "nechoďte mi sem brečet každý měsíc že ještě nejste těhotná", a druhá rada "chovejte se jako byste těhotná už byla" (tj. zdravej životní styl a hlavně míň stresu - měla jsem to v práci taky blbý, ale když jsem se přesvědčila že za chvíli jim dám stejně vale, protože půjdu na mateřskou, zvládalo se mi tam líp. A s tím prvním měl teda taky pravdu, taky mi to teda přišlo jako "zrada" když jsem hned neotěhotněla.... první pravda přišlo dřív, asi do 3 měsíců, druhé do půl roku.

Ovšem to jak tu píší ostatní ženy - že si naplánuj akci na kterou se být těhotná nehodí - tak to se mi přesně stalo. Chtěla jsem si udělat jezdecké zkoušky (čili zintenzivnit trénink, trochu skoky) - hm, otěhotněla jsem. U druhého - chtěla jsem začít s kamarádkou tréninky aerobiku - hm, taky jsem to nestihla . U obou dětí pak byla i určitá rekonstrukce v bytě, kterou jsme stíhali nakonec s vyplazeným jazykem před porodem (a to mě hormony bouřily fest a bulela jsem po nocích že nemám mimčo kam dát, když je tu stavební borčus). Jo a kamarádka si místo dítka (dočasně, když teda nepřicházelo podle jejího "plánu") pořídila pejsana, psisko nějak onemocnělo a v tom kolotoči péče o něj otěhotněla. V tom je asi skryté to "nesoustřeď se", ne jako že si to řekneš nebo se přesvědčíš, prostě okolnosti tě donutí soustředit se na něco jiného než na svá přání a ..... pak se můžou dít věci.