při tom rozhovoru se mi zcela vážně vkádala myšlenka, jestli to není nakonec větší hrůza těm lide, zachránit život a pak je poslat znovu vstříc barelovým bombám, strádání, ztrátám blízkých ...než jim prostě pokytnout dosažitelnou úlevu, pomodlit se s nimi a nechat je v klidu zemřít.
Z toho rozhovoru čišelo zoufalství, jak stejně není s to nic změnit, nasazuje život, podává o tom sveděctví, nikoho (vlivného) to nezajímá. By,o mi z toho zaky zle.