Každopádně považuji za důležité trvat si na svém a naslouchat své intuici. Paradoxně mi velmi pomohla sdílená zkušenost Anicol, které zemřel chlapeček, dost možná na něco podobného, co měl syn. Takže všude, kde jsme se objevili, jsem na lékaře opravdu tlačila, prudila personál, který s tím jejich "vypadá dobře, my jsme tu specialisti, nemůžeme hned každýho operovat atp. byl výrazněji v klidu. A to i v době, kdy se syn už dostával do šoku a přijel na specializované pracoviště rychlou šedo-zelený.
Nevím, jestli sem Anicol ještě chodí, ale moc bych jí chtěla poděkovat za sdílení jejího smutného příběhu. Nějak mi to ve špitále naběhlo a byla jsem úplně zoufalé, protože jsem tušila, že to není dobrý.

http://www.rodina.cz/nazor15883808.htm