Ahojte,
máme takovýhle problém s babičkou, které bude 70 let. Do doby, než se babička k nám nastěhovala, tak jsme to moc neřešili. Ona byla většinou taková nafoukaná, odměřená, zmatečná a kritická. Jenže, teď bydlíme všichni v jednom domě a neustále chodíme a likvidujeme, co napáchá. Máme například myčku, kterou ona doma neměla. Nejmíň desetkrát jsme jí průběžně všichni vysvětlovali, jak se nádobí do myčky skládá, aby se vše umylo bezchybně. Ne, pokaždé ho tam namrská, jak to jde. Hrnec nahoru, nůž dolů místo talíře atd. Do toho je trochu slepá a hluchá, takže prakticky každý den přebírám příbory, protože babička si namaže chleba, nůž olízne, položí ho na linku a za chvíli jde, koukne, nůž je čistý, tak ho vrátí do šuplíku. Při sebemenším rádoby napomenutí, že takhle ne a tohle musí takhle, se hned oboří a začne vykřikovat, hádat se atd. Jen jí poučujeme, sami jsme hrozní a bordeláři atd atd atd. Děs běs. Zbytek rodinky to nějak bere a neřeší to, jenže já prostě mám jedny nervy. Při zmínce, jestli by nebylo fajn se nechat vyšetřit, opět babička spustí, že se jen snažíme z ní udělat blázna a zavřít jí nejlépe někam do sanatoria atd. No a teď, babo, raď, co s tím? Představa, že nás bude terorizovat do konce svých dnů, je šílená. Každý den se děsím toho, co zase přijde. Situace jako klíče v brance, odemčený dům, ikdyž nikdo není domy, otevřený mrazák, vyprávění příhod, které považuje za své, ačkoli je říkal někdo jiný, zapomínání jmen, lidí, čísel a jiných věcí, problémy s osobní hygienou, neustálé komandování, podezřívání ze všeho možného, agresivní jednání atd.
Děkuji za Vaše případné rady a zkušenosti.