Ahojky Terez

U nás ti čoveče tak na půl. Žádné tragické okamžiky se moc nekonaly, ale růžový to taky nebylo. Pár rodinných neshod, trochu změny, odtažitost, žádná vřelost.....ale zase ne nic, s čím bychom si neporadili. Zas na druhou stranu úspěch, neboť jsme ona získali novou práci, můj chlap blíž k nám sem, takže nemusí už 2x denně dojíždět 40 km a já konečně taky začala dělat, i když koncem roku se to právě dost zmrazilo, práce moc není a já se poohlížim po jiné, byla-li by lepší a jistější, budiž. Ale zatím setrvávám a doufám, že bude líp.
Měli jsme asi veliké oči, těšili jsme se zjarak, když jsme byli oba čerstvě zaměstnáni, jak budem konečně trochu normálně při peněžích, nicméně žádný velký tern o to fakt není, kor když já poslední tři měsíce beru půlku z toho, co v leté
Večer, když se slezem vyflusany, unavený, upracovaný doma, spočítáme prachy, abychom se rozhodli, zdali můžem večeřet kuře nebo jen rohlíky s Juniorem, říkáme si, tvle dřeme jak debilové, konečně máme "dobrej pocit", že "nesockujem", a prachy stejně nemáme. Asi jsme odkázáni k věčné chudobě