No - opravdu to je asi podobné, co teď zažíváme s dcerou - bydlí jinde, ale přece jen je to více provázané. Ale u nás mám konflikty s dcerou spíš já. Manžela nenutím stát na mé straně. Ale zas neberu jako vměšování od něj to, když řekne - hele, neměla bys ji teď nechat, protože................
Ale zas umí říct dceři - tohle si ale u nás nezvykej, nikdo z domácnosti nebude fungovat jako služebník.
A co se týká výchovných řečí - takový tendence teda nemá, ale občas mám tendenci říct - já ti to říkala. Ale občas manžel stihne zasáhnout, než to vypustím z pusy.
Jinak musím říct, že já osobně cítím, že manžel je spíš na mé straně, ale zas aby to nevyznělo blbě - pochopitelně ani jeden z nás nechce dceru perzekuovat a nějak odkopnout, ale přece jen - partneři jsme my dva a když cítím problém s dcerou, nebo vyvstane, mluvím o tom s manželem a hledáme vhodné řešení, protože když jsem napružená, tak bych horko těžko sama hledala vhodné řešení.