Jo - teď se musím smát. Tak přesně tohle poprvé vyvstalo vloni - manžel na úkor spánku a naší domácnosti před Vánoci dceři předělával byt - ona to svým způsobem brala jako samozřejmost a když u čehosi prohlásil, že to fakt nestihne, ona mu udělala scénu. Já u toho nebyla, ale když jsem se to od manžela dozvěděla, byla jsem na jeho straně a dceři o tom řekla svý. A ano - pak ji požádal o maličkost, ona to slíbila, ale pak se to nehodilo a jen tak bez uzardění se na to vykašlala a pak si dovolila si mi stěžovat, jak je táta hrozný, že kvůli takový kravině se naštval. No to teda neměla dělat.
Krom držkový dostala ještě přednášku o tom, že pokud ona chce a manžel si kvůli tomu dá nohu za krk, očekává reciprocitu - tak to prostě je. A pokud toto není ochotna poskytnout, tak nechť nemá napříště požadavky.
A manžel tedy pochopil a jakmile ona přijde s nějakým nápadem, tak než si začne zase tu nohu dávat za krk, probereme to v klidu a dost často je závěr - ne, to je příliš, je to tvůj rozmar a nás by to zatěžovalo.