Mně to připomíná moji dospělou bezdětnou dceru, která se, když spolu jedeme MHD nebo sedíme v kavárně a brečí nebo ječí nebo lítá tam dítě, tváří děsně pohoršeně. Mě to vždycky tak srdečně rozesměje! Říkám jí: "To jsou ale spratci, viď, to vy s bráškou jsme vždycky způsobně seděli se založenýma ručičkama a chytře jste konverzovali." (Ne, ječeli a hádali se jak koně, všude).