Dodnes si vybavuju ,,pěknou,, scénu se starším synem, kdy v obchodě házel do košíku, co mu přišlo pod ruku. Já zas pěkně zboží vracela zpět do regálů až se syn naštval, pověsil se na pojízdný koš a ten se s ním převrhl. Následně se válel v kaluži červeného vína, oleje a mléka a ječel jako pominutý. Po této kolizi jsem zhruba 5 minut čekala v tichosti ve vzdálenosti 5m, až ho záchvat přejde. Poté jsem se dala do úklidu, zaplatila škody a dítě z prodejny vyvedla.
Další záchvat znovu vyvrcholil před prodejnou. Šla jsem si sednout na lavičku a čekala, až synovi ,,dojde dech,,.
Pak je také nezapomenutelná příhoda s krysou. 30 minut v tramvaji syn donekonečna opakoval slovo KRYSA, s různým zabarvením hlasu. Po kryse č.867 vystoupilo z tramvaje celkem dost lidí. Nekomentovala jsem jeho počínání nijak, neboť by téma krysa mohlo přetrvat do večerních hodin.