Tak kdyby se mě někdo ptal na věno, taky bych z toho měla smrt. Nenapadlo by mě, že by se taková věc ještě dnes mohla stát, ale podotýkám, že jsem z Prahy. V tom je tedy pokrok pozitivní, jinak jsem spíš tradiční člověk, proto jsem byla ráda, že mám vlastní výbavu.
Ale úplně jiná věc. Když jsem se "chlubila" manželově babičce, že výbavu mám, překvapila mě odpovědí, že můj muž taky. A tu výbavu mu pořídila právě čiperná babička. Zkrátka a dobře to jsem se zas (v duchu) naštvala. Lépe řečeno ta tradice nevěstiny výbavy taky pořádně vzala ze své... Ale myslím, že ta výbava nakonec připadne manželově sestře. Vlastně jsem ji ani neviděla.
Stát se může prostě cokoliv. ;-)