Tak na odlehčení jen vzdáleně související historka: moje velmi klidná, spořádaná, vychovaná , ale také velmi svéhlavá dcerka ztropila největší scénu svého "veřejného batolecího" života v okamžiku, kdy se jí při snaze slézt za mnou (nesoucí kočár s jejím bratrem) po schodech do metra chtěla ujmout "hodná teta". Cizí ženská na dcerku (věk něco přes 2 roky) vlídně promluvila a sáhla jí na ruku. Dítě začalo ječet, zaseklo se na třetím schodu odshora, ženská zděšená a ať si s dítětem "něco" udělám... no musela jsem donést kočár dolů (trvající řev), tam ho nechat stát, vyběhnout schody, dceru částečně uklidnit a přesvědčit, že se nejednalo o pokus o únos, kterému jsem ji nezodpovědně vystavila upřednostňujíc péči o mladšího bratra... sejít i tak chtěla sama, takže za pokračujících záchvěvů zoufalého křiku scházela pomaaaluuu dolů. Ještě ve vagónu pobrekávala a já to již neřešila, mohl tomu pomoci již jen čas. Uražená byla i tak dalšího půl dne.

EDIT: jo roztomilá nebyla ani dcerka, ani ta ženská