Můj táta mamku také týral nedostatkem spánku mnoho let
. Byl těžký a agresivní alkoholik,
Tak 3x týdně se hrozně vožral a v obýváku mámě nadával do noci, nesměla jít spát a musela poslouchat opilecké bláboly. Když se jí začali klížit oči, tak s ní začal třást, aby se probrala.V noci, když spala, rosvěcel v jejím pokoji světo a mlátil do dveří, aby jí probudil. Máma byla na dně, brala spoustu léků, klasická oběť domácího násilí. Byla tak zpracovaná, že by stejně nikam neodešla, strašně se ho bála. Byla od 40ti let v invalidním důchodu, sociálně izolovaná a bez peněz. Zakazoval jí kamarádky, nesměli k nám žádné návštěvy, takže o tom, co se u nás doma děje nikdo nevěděl. Pomohlo až to, že se otec zamiloval do jiné ženské (umí být výborný společník a je docela oblíbený, ale nesmí se vožrat) Byl zamilovaný a potřeboval se mámy zbavit, tak jí dovolil odejít. Mamka pak žila spokojeně, jenže už nikdy nebyla v pořádku psychicky. Svobodu si užila jen 7 let, pak zemřela. Vím, že píšu zmateně, ale mám vždycky hrozný vztek, když na to vzpomínám. Jak jsme se táty doma všichni báli.