Ale prisumtě, já si jako prvňáček prodlužovala jedničky v žákajdě, protože jsem měla dojem, že malá jednička byla za můj výkon málo (mám ty žákajdy dodnes a se smíchem jsem to dokonce ukazovala i svým dětem). A aby se to nepletlo, tak třeba červenou jedničku jsem prodloužila modře, šestileťák holt tak daleko nevidí. A můžu ti říct, že píučka to nejen přecházela s úsměvem, ale že na vysvědčení byla jednička a dokonce jsem pak bez úhony vystudovala, prožila část života, vychovala děti a dneska čekám na odchod do důchodu. A zbořil se svět kvůli pitomině? Nezbořil. A že jsme se těch pitomin navyváděli, kdyby mohla školní budova mluvit, tak bychom se museli ještě dneska stydět, případně červenat