Přidat odpověď
Nevím. Mám stejnou babičku a od té tvé se liší jen tím, že není fajn. Je velmi hypraktivní, pořád žvaní, kňourá, chce se mazlit (není senilní, ale neustále mě chce osahávat, pusinkovat a šišlat), trpí něčím typu bájná lhavost, vymýšlí si různé odporné historky o nejrůznějších příbuzných... ráno se probudí a začne, chvíli je zticha po obědě a pak znovu až do večera. Je slepá, TV nepřipadá v úvahu, dřív poslouchala hodně rádio, ale to už ji teď nebaví, nejspíš už nerozumí tomu, co tam říkají nebo ji to nudí (tomu se nedivím). Vyžaduje neustálé hovory o gynekologických vyšetřeních a podobných nechutnostech, není ochotná udělat cokoliv, jít kamkoliv. Moje děti se jí bojí, protože je pořád tahá, osahává, oslintává, hýká na ně, chrochtá a takovým těžko popsatelně nepříjemným způsobem, příšerně nahlas a falešně zpívá.
Je to něco jako když člověk spadne do vody začne se topit a sápe se na něj chobotnice.
Ona není hodná, za celý život se v ní nahromadilo obrovské množství hořkosti a zřejmě asi i touhy po pomstě, nebo kdo ví, co to je.
Stejně starý děda, její manžel, je duševně úplně OK, ale strašně vyčerpaný, celý den jí posluhuje a nechá si od ní sprostě nadávat. Nám babička říká, že děda je senilní a kdyby se o něj nestarala a neřídila ho, nemohl by fungovat....
Odmítají jakoukoliv pomoc, paní na úklid donášku obědů atd.. Jediné, co vyžadují, abych s babičkou denně (nejlépe vícekrát) telefonovala a jezdila za nimi, což od doby, kdy mám malé děti, které kvůli babiččině příšernému chování tam nechtějí, bojí se jí a brečí tam, začíná být nad moje síly. Trvá to už přes deset let, babičce je 92 a na rozdíl od dědy neslábne, děda už je jak věchýtek. Ale i on veškeré možnosti, jak mu ulevit odmítá, pokud to neudělám osobně já. Mají ještě dost dalších vnoučat, ale ty neúkolují.
Předchozí