Když jsem do první země přijela (studovat v angličtině ekonomii), přihlásila jsem se i na hodiny místního jazyka, protože mi to přišlo jako určité vyjádření respektu k hostitelské zemi. Musím říci, že na některých učitelích byla jasně viditelná snaha cizince z východu naučit co nejméně, aby probůh u nich nezůstali. A rozlišit mezi Čechy, Poláky, Maďary či Rusy samozřejmě vůbec nedokázali. Všichni jsme z jejich pohledu byli stejní a mluvili téměř stejným jazykem.