Teď jsem si to pouštěla, no, jsem z toho rozpačitá. Přemýšlím, jak ty děti "přiměli" k tomu, aby byly tak upřímné. Já bych to asi nebyla dokázala, v tom věku. Občas to bylo úsměvné, občas smutné, nezbývá než doufat, že se rodiče spíš chytnou za nos než aby dětem vyčinili, že je veřejně ztrapnily. Nejsmutnější asi byla upoutávka na druhý díl - otec, co hraje PC hry 12 hodin denně, kluk, co si přeje mít hezký pohřeb... (?)