Danyse,
já ve škole od první třídy na rodičáku poslouchala pořád dokola to samý - je chytrej, nadanej, ale duchem nepřítomnej, žije ve svým světě, prostě mimoň. Což jsem těžko mohla zpochybnit, když to tak opravdu bylo. Do třetí třídy měl známky dobrý, snad i samý jedničky (v první a druhý určitě), ve čtvrtý najednou zlom, protože už s tou chytrostí bez práce a bez učení nevystačil. V pátý, když se měly dělat přijímačky na gympl, jsem mu na rovinu řekla, že s takovým prospěchem vůbec nemá smysl to zkoušet... a představ si, že mu to natolik vadilo, že přišel sám s tím, že si teda pokusí ty známky zlepšit, aby mohl zkusit přijímačky aspoň v sedmičce na šestiletej. A najednou v té šestce fakt nosí z hlavních předmětů jedničky a dvojky a dokonce přestal malovat vtipný obrázky do sešitů, což předtím byla jeho hlavní činnost v hodině. Zrovna nedávno jsem chtěla vidět nějaký nový a řekl mi na to, že už to nedělá, že mu jde o to, aby se dostal na gympl a ne o to, aby měl nejvtipnější sešit. Bez jediný intervence kdekoli. Kdybych mu stála za zadkem, tak vsadím boty, že to nemá ani desetinovej efekt jako vlastní pád na hubu.