Monty, to nikdy nikde nebyla a nebude akce tempa a účinnosti výsadby křovin před Baumaxem..
Jako dobrý materiál, pro představu JAK to udělat, můžou sloužit příběhy vystudovaných Romů, hodně práce na tomhle poli odvedla např. Jarmila Balážová, často o tom mluvila, když ještě byla redaktorkou v ČRo.
V zásadě můžeš vyjít z toho, že zdaleka ne všechny (romské) rodiny, jsou svým dětem na cestě z gheta překážkou. Tyhle rodiny je potřeba nejdřív najít, umět je rozpoznat, což samo o sobě není úplně lehké. A pak se jejich dětem věnovat. K tomu je bezpodmínečně nutné, aby ty děti nebyly v ZŠ praktické, z mnoha důvodů, z nichž některé si lehce domyslíš, a ostatní tu nechci rozepisovat.
V romském vzdělávání pořád není vyřešená ani základní otázka, totiž že valná většina žáků nejsou rodilí mluvčí jazyka, ve kterém se vzdělávají, ale to bohužel není ani zdaleka celé, romské děti je třeba učit jinak než majoritní a to zásadně jinak. Což průměrnému učiteli většinou nejde vysvětlit ani teoreticky, natož něco víc. A už vůbec to nejde vysvětlit většinovým divákům. Navíc o tom "jinak" se v podstatě ví jen to, že to bude muset být jinak, ale jen něco malinko dál o tom, jak. Naším knížkově-abstraktním stylem to nejde, to je jako když budeš učit lachtana háčkovat, můžeš se přetrhnout horlivostí, ale lachtan háčkovat nebude a ještě ho ostatní ze stáda budou popichovat, aby se na to vypid, což nejpozději časem udělá.
Kromě toho jsou pořád velké rezervy i na vnější motivaci rodin ke vzdělávání dětí (přes peníze), na to už i jsou dneska nástroje, ale nepoužívají se, většinou to nikomu nestojí za námahu.