Přidat odpověď
Účo - ale bohužel má mnoho pedagogů stejný přístup jako Šuplík.
V podstatě by bylo ideální se o integraci ani nepokoušet, protože pro to nemáme podmínky, a protože nemáme podmínky, nelze se pokoušet o integraci. Takové perpetuum mobile.
Jsou to často učitelé, kteří by nejraději neintegrovali ani dyslektika, protože patří do speciálky a ještě ke všemu zlobí.
Takže?
Co dál?
Zatím tu nepadlo, kdo a jak určuje hranici toho, kdy integrovat, a kdy už ne, protože to odpůrkyně integrace nezajímá.
Co ti lidé, kterým se to daří, co v potu tváře dřou vymýšlejí, pracují?
Těm včera Zeman plivnul do tváře dobře mířenými slovy (protože kdyby chtěl říct, že integrace za každou cenu ne, řekl by to - je výborný rétor a nemá zapotřebí nechat překládat vlastní slova surikatou)
Co třeba s geniálními dětmi s poruchami chování nebo těžkou poruchou učení? Taky mezi své? Tedy divné?
Ne, tady každý vidí rozšklebeného, řvoucího pořízka s nudlí a slinou, jak mlátí sebe, spolužáky i pana ředitele, který trvá na tom, že bude pořízek chodit do normální třídy.
Stovky a tisíce úspěšně integrovaných dětí - na to se v této diskusi zjevně nehraje.
Hlavně, aby se probůh nemusely naše děti koukat ve škole na mrzáka...
Ale tomu všemu samozřejmě nenahrává naše hlava státu, náš nejpřednější odbornák na speciální pedagogiku, ale stav našeho školství, potažmo našich pedagogických fakult...
Předchozí