Modlitba soukromá je hodně individuální záležitost. Já se značím křížem coby vyznání své víry v Otce, Syna a Ducha Svatého, dávám tím najevo, že to co chci dělat, chci dělat ve spojení s mým Bohem. Pak třeba chvíli vnitřně mlčím a jen vnímám, co ve mně to místo vyvolává za myšlenky, emoce. Při modlitbě obvykle prosím za uzdravení zla a bolesti, které se na tom místě staly, za sejmutí utrpení z těch, které třeba dodnes tíží a za odpuštění těm, kdo konali zlo, aby dokázali nahlédnout hrůzu svých činů a alespoň jich litovali. Je jedno, že ty události už jsou třeba uzavřené, dávno odváté časem, Bůh je pánem času a s modlitbou si poradí jak je třeba
. Pak třeba prosím za sebe, aby mě zlo nikdy neovládlo tak, abych přispívala k takovým zvěrstvům. často se mi stane, že de facto nevím, jak své myšlenky přeformulovat ve slova, v tiché soukromé modlitbě to samozřejmě ničemu nevadí, nosná je myšlenka. končím obvykle Otčenášem, který si myšlenkově propojuji s tím, za co jsem se modlila.