Přečetla jsem celou diskuzi...skočila jsem po ní už po přečtení nadpisu. Hledala jsem zde přesně toto téma. Tvůj problém je přesně i mým problémem. Jsem hodně zklamaná z jednání a chování mé kamarádky, se kterou jsme si byly velmi blízké. U nás je vše ještě daleko složitější, byly mezi námi i bolestné chvilky. S žádnou jinou kamarádkou jsem neměla nikdy takový blízký vztah. Jsem přesně nastavená jako ty...očekávám, že když já se chovám k lidem slušně, že se stejně slušně budou oni chovat také ke mně...jsem prostě v tomto naivní, vím to, manžel mi to říká stále.
Už jsem si několikrát řekla, že se od této kamarádky prostě "odříznu", že mám svůj život, své děti, že žiju hlavně pro ně a pro sebe. Přesto mě zase kamarádka zcela vykolejí SMSkou nebo rozhovorem, kdy mi řekne, nebo napíše, že mě má ráda, že ji chybím atd. Neumím poznat, zda se do jejího chování neprolíná nespokojenost v jejím manželství, práci, vše bych dokázala pochopit. Když jsem se přímo zeptala, zda byla raději, abychom nebyly v kontaktu, řekla že ne.
Pořád nějak vnitřně cítím, že se máme hodně rády, proto jsem se ještě "neodřízla", nechci o ni přijít, hodně by mi chyběla. Na druhou stranu se cítím v tomto vztahu nesvá...já jednám vždy na rovinu, vždy si chci vyjasnit vše, každé malé nedorozumění...u kamarádky to ale necítím, nebo si spíš myslím, že ona toho není schopná. Často mám pocit, že ze sebe dělám blbce, když ji kontaktuji jen já. Když jsem to ale měsíc neudělala, vyčetla mi to SMSkou, že jsme se na ni všichni vykašlali. Mám pocit, že její osobní problémy odnáším já, ráda bych ji pomohla, ale těžko odhaduji její myšlení. Nechci ze sebe dělat blbce, ani se vtírat, chci být prostě jen kamarádka.