Každá z nás má s nástřihem/nenástřihem/natržením/nenatržením/sezením/nesezením nějakou zkušenost.
Nic to nemění na principu, že rodička není nesvéprávný kus masa, a má tudíž co mluvit do toho, co se bude dít s jejím tělem. Třeba se to ve výsledku ukáže jako dobré rozhodnutí, třeba jako špatné, ale to je JEJÍ věc. Ona nese rizika, následky, pozitiva i negativa... vše na vlastní kůži.
Ale asi je to pro někoho pořád nepředstavitelný. To, že žena chce vzít rozhodnutí o sobě do vlastních rukou (a třeba se může mýlit). Pro mne je mnohem přijatelnější představa to, že já rozhodnu, já se třeba zmýlím, a já ponesu následky, než že někdo jiný rozhodne, ten někdo jiný se třeba zmýlí (ze zkušenosti toto není vůbec vzácná situace), a kdo ponese následky? Zase já.