Šikaně se účinně nedokáže bránit nikdo.
To je právě princip šikany, kdo se bránit dokáže, není šikanován.

Teze, že hendikepované děti by neměly být integrovány, aby je, chudáčky, nikdo nešikanoval, je obzvlášť toxická. Protože zní jakoby humánně, ale opak je pravdou.
Je třeba starat se o to, aby nikdo nebyl šikanován nikde, ale ve škole by to mělo být dodržované pravidlo. To, co je nutné, je trvat na tom, aby se šikany důsledně a správně řešily. A aby alespoň mezi pedagogy už konečně vzniklo alespoň základní povědomí, co je šikana, jaké jsou mechanismy vzniku, dynamika atdatd... když už mezi rodiči a veřejností zřejmě je a bude znalost nulová. Je to šokující v době, kdy kde kdo řeší, jestli je zdravé jíst to nebo ono až do absurdních detailů, jaký si koupit co nejlepší....co já vím, jak se vyholit, kam si vyrazit, jaké in haraburdí si nastrkat do kvartýru, selhává základní povědomí o mezilidské komunikaci. Celkem v loji, protože každý se cítí kompetentní vyvozovat závěry, ví houbes a naprosto to nenahlíží.