Účo - to je moc hezký příběh s tím chlapečkem...

A s tím strachem je to fakt.

I proto se handicapovaní schovávali v ústavech a matek se nikdo ani moc neptal, jestli si je nechtějí nechat.
Vzpomněla jsem si na to, když jsem slyšela příběh maminky (cca 3 roky starý), které se narodil chlapeček s DS. Ani jí ho neukázali a asi za hodinu jí přišla nějaká doktorka sdělit natvrdo, že má postižené dítě, a jestli se ho teda vzdá.
Na matčino lapání po dechu pokračovala slovy, že se přece postižené děti dávají do ústavu, kde je o ně lépe postaráno, že na jeho výchovu nemá, a že ji nechce zbytečně zatěžovat, tak si myslí, že bylo lépe ho vůbec nevidět...

Jojo, zvyk je železná košile