Liško - to, že postižené dítě nepotřebuje rodičovskou lásku, resp. že potřebuje péči profesionálů, je už poněkud přežitek

Někdo to dá, někdo to nedá, ale nikdy to nemůžeš vědět předem.
A to především v případě, že se o postižení dozvíš později nebo k němu později dojde.
Často s úsměvem vzpomínám na slova mého gynekologa, když jsem se všemožně bránila aminocentéze: "Víš, co to je postižený dítě? To bys nedala!" a často přemýšlím, jestli mu to někdy došlo - že je celá AMC úplně na...

Ty bys fakt dala dítě do ústavu třeba i po třech letech soužití?



Domnívám se každopádně, že když matce po porodu někdo sdělí, že má postižené dítě a bude lepší, když ho vůbec neuvidí, a že ho rovnou pošlou do ústavu, načež ta matka musí začít v tom šoku ještě navíc o dítě bojovat, protože už jsou celkem nekompromisně vypsané papíry a všichni z ní začnou dělat krkavčí matku, co nedopřeje dítěti ústavní péči, je to na vyhazov toho doktora, bez pardonu a jednoznačně.
To už je nejen neetické. To je odporné a zrůdné!

Mimochodem - ta káča tam působí doposud a je to pár týdnů, co sdělila kamarádce totéž (jen nechtěla strkat dítě do ústavu hned), ačkoli je to dítě zdravé a v pořádku.