Len - pokud zůstane máma sama, což velmi často zůstane, protože přes veškeré genderové výkřiky jsou chlapi holt jiní (čest výjimkám ), je odlehčovací péče na místě.
Viděla jsem to jako Ty, ale protože už delší dobu sleduju i případy ve svém okolí, zjistila jsem, že sebeobětování není řešení.
A zrovna třeba u těch hodně těžce postižených je to cesta k tomu, aby dítě bylo s mámou alespoň o těch víkendech a v podstatě může být rádo, že to ta matka dává alespoň takto.

Kupodivu - a to jsem také dlouho nevěděla, ani mě o tom nenapadlo přemýšlet, je celkem dobře fungujícím receptem na zachování tatínka dítěti a úplné rodiny + duševního zdraví obou rodičů, více dětí - čím víc, tím lépe.

No a v neposlední řadě - je třeba odbourat pocity viny u rodičů, kteří to nedávají.
I těm se musí pomáhat a může se právě podařit i to, že své dítě normálně vychovávají, i když jen dva tři dny v týdnu a sem tam nějaké ty prázdniny.
Není to ideální, ale lepší než 100% ústavní výchova, nebo než aby to dítě týrali, aby se rozpadla rodina...