Monty - postarat se o postižené dítě nepovažuji ani za oběť ani za světectví, považuji to za normál.
Respektuji, pokud to má někdo jinak, ale to, proti čemu jsem se ohradila, byla věta "postižené dítě bych nedala", neb postižení má opravdu velmi široký záběr a je otázkou, co všechno by tedy nedala, a jestli by dala pryč i třeba jen podprůměrně inteligentní dítě a rozštěpem.
A taky mě zajímá, jestli když k postižení člena rodiny dojde až mnohem později, v jakémkoli věku, jestli taky poputuje do ústavu, a pokud ano, jestli mu k tomu musí chybět obě nohy, nebo stačí jedna...