jo jo, každý chtěl být první v tom, něco důležitého mi říct, každý chtěl hračku, kterou si zrovna vzal ten druhý atd.
pomohlo - separace, když se překřikovali, kdo mi to řekne první, řekla jsem, že nechci nic slyšet, dokud se budou hádat, nebo jsem řekla - teď prvně dcera, pak syn, příště to bude naopak
trvalo to dlouho, ale nakonec se to nějak ustálilo, možná i věkem, možná tím, že jsem to pak dodržovala, nebo když nechtěli přestat, tak šli každý do jiného pokoje
taky jsem se víc hlídala, ať jim odpovím, když něco po mě chtějí (tzn. jsem "stále na příjmu" a nemusí o mou pozornost bojovat a dožadovat se jí), hlídám se v tom, ať zbytečně nezvyšuju hlas (což je pro mě jako cholerika dost těžké)
musím říct, že křiku opravdu ubylo